ROZHOVOR - ZDENA TÓNOVÁ

23.10.16 | Zpovědi

Přečtěte si příběh Zdeny Tonové, která pracovala v Triole celý svůj profesní život.

ROZHOVOR - ZDENA TÓNOVÁ
Přečtěte si příběh Zdeny Tonové, která pracovala v Triole celý svůj profesní život.

Příběh výjimečné ženy, která celý svůj profesní život věnovala značce Triola. Zdena Tonová - od švadlenky k vedoucí výroby.

1. Zdeno, jaké byly Vaše profesní začátky v Triole? A jak vypadal Váš běžný pracovní den?

Narodila jsem se jako druhé dítě rodičů, takže bylo jasné, že studovat dál nepůjdu. Už od dvanácti mě ale bavilo šití a móda, můj sen byl dělat dámskou krejčovou, tak jsem šla na tehdejší učňovský obor v Triole - švadlena průmyslového prádla. Potom jsem v průběhu let prošla různými pozicemi, od švadleny, přes mistrovou, technologa až po vedoucí výroby. Každá z nich měla něco do sebe, nejlépe jsem se ale cítila právě jako vedoucí výroby - využívala jsem tam totiž všechny své dosavadní zkušenosti, řídila jsem šicí dílnu, střihárnu i mechaniky, rozhodovala jsem, jak které stroje nastavit a určovala, kterou fazonu budeme vyrábět dřív, aby se vše stihlo. Někdy jsme totiž vyráběli až 5 000 kusů podprsenek za den.

Každé ráno jsme začínali za pět minut šest velkou poradou. Tam jsme řešili kolik kusů prádla bylo odvedeno do skladu, co se v ten den bude vyrábět a jaké budou u konkrétních fazon postupy. Někdy jsme dostali hlášení z centrály, že nějaký model chybí a máme ho tedy dělat přednostně a to byl pak teprve frmol!

Zároveň jsem musela být vždycky aspoň o tři kroky napřed. Neřešila jsem zdaleka jen to, co se právě šije, ale i to, co se stříhá a co se tedy bude šít další dny. Podle toho musely být nastavené i stroje, protože každá fazona vyžaduje jiné nastavení. Byla to prostě výroba od začátku do konce - začali jsme u stříhání látky a končili u vychystávání krabiček a vypsání tzv. průvodek tak, aby mohlo jít prádlo rovnou do skladu či prodejen.

Nejvíc ze všeho mě vždycky bavilo si všechno rozplánovat a zorganizovat tak, aby výroba šlapala jako hodinky. Uprostřed rušné dílny jsem se prostě cítila jako ve svém živlu.

Stejně tak jsem byla nadšená ze spolupráce na vývoji prádla s designérkou Danou Čermákovou. Nikdy jsem ale nedala dopustit na “moje holky” švadlenky. Byly a jsou to totiž vždy ony, které výrobu nastříhají a ušijí. Bez schopných a spokojených švadlen to prostě nejde. :-)

Dnes jsem již třetí rok na zaslouženém odpočinku, ale do firmy stále patřím. Jsem tu vždy, když je potřeba. Triola je prostě součástí mého života a tak stále pracuji aspoň na částečný úvazek.

Fotka 1. Při práci švadlenky v roce 1979.

Fotka 2. Mistrování v letech 1995-98.

Fotka 3. Zdena v roce 2010.

2. Jak jste při tolika povinnostech relaxovala? Ovlivňuje nějak to, co děláte, Vaše soukromí?

Protože v práci jsem musela pořád přemýšlet, plánovat a ani na chvilku si hlava neodpočinula, nejvíce jsem vždy relaxovala na zahrádce. V Triole jsem se naučila nepřenášet si problémy do domova - práce zůstala vždy ve fabrice a domů jsem se vracela už jen já. :-)

Má profese mne rozhodně ovlivňuje v běžném životě. Stejně jako psala má kolegyně Dana Čermáková, při nákupu oblečení si vždycky daný kousek nejdřív prohlédnout z rubu i lícu, a když najdu závadu, klidně hned upozorním paní prodavačky. Rozhoduji se tedy hlavně podle kvality zpracování a sem tam si něco si něco ráda ušiji i sama.

3. Čím jste chtěla být, když jste byla malá?

Do dvanácti let jsem chtěla být třeba zpěvačka, učitelka a malířka. Potom jsem si ale sedla za šicí stroj a bylo jasno!

4. Rychlodotazník

Nejoblíbenější kousek prádla?

28003

Nejoblíbenější jídlo?

kuřecí řízek a šťouchané brambory

Nejoblíbenější film?

jakýkoliv válečný film

Nejoblíbenější knížka?

Den Trifidů od Johna Wyndhama.

Osobnost, která Vás inspiruje?

Můj otec mi vždycky říkal: "když něco děláš, dělej to pořádně," a tím se řídím dodnes, takže on.

Nejoblíbenější místo, kam se ráda vracíte či kde relaxujete?

Domov - tam kde je rodina a moje zahrádka.

5. Jaké jsou Vaše pracovní a soukromé plány do budoucna?

Moje pracovní plány jsou už skromné. Vracet se v pořádku z pracovních cest a když je to možné, tak pomoct, kde se dá. 

Obecně si ale hlavně přeji, abych byla ještě hodně dlouho fit, aby rodina držela pohromadě a aby vnučka zdárně dokončila vysokou školu.

Zajímalo by vás o práci vedoucí výroby nebo přímo o paní Tonové ještě něco? Dejte nám vědět do komentářů! A už příští měsíc se můžete těšit na další rozhovor, tentokrát z prostředí jedné naší prodejny!

Vaše Triola

Comments

Log in or register to post comments