Bohyně a její léta žár.

Jak prožila léto naše Bohyně? Nebyl to léta žár, byl to pekla žár.

Miluju Vánoce, většinou se na ně těším v létě. A v zimě se těším na žabky a plavky. Na podzim obdivuju barevné listí a na jaře jsem překvapená, že je to tu zas a všechno je v rozpuku. Každé období má něco do sebe, a já je miluju všechny. 

Tedy až ten úkaz, který nastal před několika měsíci. Léto mi vždycky evokovalo koupání v lomu, koktejly v plážovém baru, romantické randění noční Prahou a opékání buřtů. Všechno je uvolněné a zajímavé, když je léta žár. I písničky o jedné větě, kterou nějaký neznámý band neustále opakuje v jednoduchém letním rytmu si člověk oblíbí, protože léto je nejzábavnější období v roce. 

Tenhle rok mě předobraz radostného léta nějak minul. Nebyl to léta žár, byl to pekla žár. A i když jsem díky nechutenství z horka slušně zhubla, neměla jsem touhu chodit na rande, protože i po setmění bylo vedro a nedalo se dýchat.

Bohužel jsem i přes nepřízeň počasí na pár schůzek vyrazila, protože žádnému chlapovi v červenci nevysvětlíte, že na něj budete mít náladu až v říjnu. Celé rande jsem se pak děsila, že na mě ten zpocený opičák sáhne, nebo že se ke mně přiblíží a zjistí, že jsem stejně zpocená jako on. A to nemluvím o tom, že jsem musela vyřešit dilema, kdo mě odlepí z lavičky, která se mi horkem, a ne vášní, pod zadkem začala roztékat. Prostě tohle léto bylo trochu jako brigáda ve spalovně, svět se pro mě nějak zastavil. Zjistila jsem, že při teplotě, která dosahuje tavného bodu skla prostě nejsem schopná fungovat, i když si za odměnu slíbím Aperol.

A tak i přes syndrom jedničkářky jsem odevzdávala úkoly pozdě a v kvalitě, která mě v chladnějších nocích, kdy se konečně vyspím, stále vcelku úspěšně straší.

Ráda bych se k něčemu přiznala: nikdy jsem nevěřila svému italskému chlapci, že je možné, aby mu v létě bylo horko a nemohl ani přemýšlet, natož pracovat a v zimě byl zase vyčerpaný z depresí. Ožil jedině na podzim a na jaře, kdy se radoval a slavil, že přežil obě zrádná období a moc toho teda opět neudělal.

Některé věci prostě musíte zažít, abyste je pochopili. A já teď milého Antonia chápu, dokonale. Jen stále nevěřím, že by kdy pracoval. Ovšem já nejsem Antonio, a tak chci nahlásit, že jen co oslavím odchod vedra, a půjdu na všechna odložená rande, vypiju naslibované Aperoly a vyslechnu si letní hity, tak se budu zase svědomitě věnovat svým povinnostem a úkolům. Dokud nás halloweenské a vánoční večírky nerozdělí.

Autor článku: Bohyně

Bloggerka, právnička a markeťák v jedné osobě. Majitelka francouzského buldočka Ferguse a suchozemské želvy Arthura Millera. Nikdy se nevzdává a věří, že když máme pocit, že už nic nemá smysl, tak to je ta pravá chvíle začít bojovat.