Zbožňuji cestování

Cestuji hodně a cestuji ráda. V současné chvíli vyrážím za dobrodružstvím kvůli práci, a tak se obsah mého kufru lehce liší od toho, co jsem si byla schopná zabalit třeba na Ibizu

Cestuji hodně a cestuji ráda. V současné chvíli vyrážím za dobrodružstvím kvůli práci, a tak se obsah mého kufru lehce liší od toho, co jsem si byla schopná zabalit třeba na Ibizu. Obávám se, že by v Bruselu mé sexy háčkované pareo, které ladilo k žabkám a klobouku, dostatečně neocenili, ale nechci jim křivdit. Spoléhám se tedy na cestovní vybavení kancelářské krysy s malými obměnami ve stylu Bohyně.

Pokud jedu na služebku, musím být opravdu praktická, a to já už vcelku jsem. Jediné, co jsem nedokázala ukočírovat, je počet spodního prádla a kosmetiky. Na druhou stranu, všechno je o přístupu. Ne mého, ale letištního personálu. S velikostí 80 H prostě vždycky budete mít kostice, které jsou jen o fous tenčí než dráty do betonu a s velkou kulatou zadnicí stahovací prádlo pod tubusovky potřebujete.

A stejně tak je to s kosmetikou, protože jako žena po třicítce, která to nevzdala a chce se pořád vdávat, si aplikuji krémy denní i noční, používám odličovadla, zjemňovače, zdrsňovače a všechny “vače”, abych ten pel nebo alespoň to, co z něj zbylo, zachovala do příchodu toho pravého. Navíc když už jsem to všechno přelila do cestovního balení nebo si koupila nemravně drahé cestovní verze, tak to se mnou prostě pojede. Pro případ, že by se mi ztratilo zavazadlo, nosím to nejnutnější v kabelce. Náhradní kalhotky, podprsenku, čočky a základní kosmetiku. Zbytek je pro mě zastupitelný. Až sem to vypadá, že jsem znalec, ale ráda bych podotkla, že praxe dělá mistry, ke kterým mám zatím daleko. Mé zkušenosti jsou řazeny podle destinací.

V Praze můžete u rentgenu potkat nepříjemnou paní, která se vás klidně zeptá, jestli cestujete sama. Dost mě to zaskočilo, takže jsem se zeptala, jak to poznala. Nepoznala. Narážela na dvě kosmetické taštičky, které jsem vezla – jednu v kabelce a tu druhou v kabinovém kufru. Vy samozřejmě víte proč! Jí jsem to nevysvětlovala. Dost na tom, že ví, že jsem v tomhle věku svobodná. Celou pravdu o mém cestování si nezaslouží.

Naopak v Paříži nikdo nadměrný počet parfémů, deodorantů, líčidel a jiné kosmetiky neřešil a přišlo jim to absolutně v pořádku. Dokonce jsme si přátelsky pokecaly o barvě rtěnky, kterou obě milujeme, ale jako vždy ji ti holomci přestali vyrábět. Alespoň doufám, že jsme se o tom bavily, protože s tím francouzským akcentem totiž jeden nikdy neví.

Ve Frankfurtu jsem vzbudila (zřejmě) kosticemi takový rozruch, že jsem byla odvedena do boxu, který měl v každém rohu velké škvíry, takže nebylo jasné, jestli se jedná o průchod nebo jen netěsnící části “diskrétní zóny”. Ale kdo by to řešil, když jedna stěna boxu chyběla úplně. V téhle dost nediskrétní zóně mi německá celnice nečekaně rukou projela pod kosticemi tak, až jsem se začala červenat a než jsem se stačila rozkoukat a rozmyslet si, jestli je mi to příjemné a neměla bych třeba změnit orientaci, měla jsem objem pasu o 30 centimetrů menší díky manévru, kterým se mi snažila dostat pod gumu mých stahovacích kalhotek. Ráda bych napsala, že po tomto zážitku budu cestovat jen ve sportovní podprsence, ale já používám Panache a tam ty kostice jsou taky. Takže doufám, že to mojí novou holku v bagančatech potěší, až zase pojedu.

Frankfurt ovšem není nic proti makedonským hranicím, kde jsem nesouhlasila s postupem sexistického vedoucího celní kontroly, který se mě za mou prostořekost následně rozhodl potrestat kontrolou zavazadel ve stylu letecký den, kdy mé spodní prádlo a vlastně všechno oblečení lítalo vzduchem. Co je proti tomu otevřený kufr na jezdícím pásu. Bylo dost náročné vysvětlovat, že mé podprsenky nejsou mikropadáky, které vezu povstalcům v horách, ale jen účinná podpora pro ženu, která se vydala na Balkán jednat o lidských právech. Ale nakonec jsme si to vysvětlili. Pokud někdy pojedete na Balkán a potkáte malého podsaditého muže s velkým knírem, nemluvte. Buďte krásná a usmívejte se. Vyhnete se leteckému dnu.

Ve své podstatě si myslím, že kdybych toto dodržovala celoročně a ve všech destinacích byla krásná a usmívala se, byla bych vdaná, nemusela bych vozit tolik kosmetiky a nikdo by mě nekontroloval, protože matky a manželky nikdo nekontroluje. Nejsou podezřené jako já, se svým černým kufříkem a výrazem teroristy. Problém je ten, že já si při odbavování jen cvičím pohled, který na palubě nízkonákladové linky s letenkami bez označených sedadel budu házet na pasažéry, kteří by si chtěli sednout vedle mě a mé kabelky s gaťkama a nočním krémem. Ráda bych totiž dala vesmíru najevo, že se umím nejen zabalit, ale že mě může i někdo sbalit. Když tedy nebude mít balkánský knír nebo ostrý německý přízvuk. I když tuhle “oblast” možná ještě zvážím…

Vaše Bohyně